Výrobci motocyklů, a nakonec i pneumatikáři, často tvrdí, že až osmdesát procent motorkářů, bez rozdílu, jezdí na nesprávně nahuštěných gumách. Mají pravdu?
O tom, že správně nafouknuté pneumatiky ovlivňují chování vozidel za jízdy, netřeba pochybovat. U motocyklů je však správný tlak o to významnější, protože má mnohem větší vliv nejen na přilnavost k povrchu, ale i na celkový pocit z řízení.
V zásadě tedy platí, že podhuštěné gumy zhoršují jízdní vlastnosti, i jejich schopnost za mokra rychle odvádět vodu. Navíc se rychleji opotřebovávají na bočních stranách běhounu. Když je naopak natlakujete přespříliš, zúžíte tím jejich kontaktní plochu, a stoj může na silnici přinejmenším jakoby „plavat.“
Navíc na přefouknutých pláštích mohou vznikat nebezpečné trhlinky, a budou tak zranitelnější při kontaktu s ostřejšími předměty na nekvalitních površích. Kromě toho je rychleji opotřebíte ve středové části. Proto je důležité tlak pravidelně kontrolovat.
Ideálně před každou jízdou, nebo alespoň jednou za týden až dva. A zásadně za studena. Rozdíly v tlaku u zahřáté a studené pneu totiž mohou být docela velké, a měření tudíž značně nepřesné.
Nastavení správného tlaku přitom není až taková věda. Tedy pokud budete jezdit pouze v běžném silničním provozu. V tom případě vždy dbejte na doporučení výrobce. Tady prostě není místo pro nějaké akce ve stylu pokus-omyl.
Správné hodnoty najdete nejčastěji na zadní kyvné vidlici, a samozřejmě v manuálu, maximální přípustný tlak pak na bočnicích. Specifická situace ovšem nastává u sportovních, nebo přímo závodních pneu pro okruhy, ale i u nich výrobci většinou uvádějí doporučované hodnoty.
Když se vydáte do terénu, bude už stanovení vhodného tlaku více či méně předmětem určitého mixu zkušeností a jízdní praxe.
Neboť zde je třeba brát v úvahu hned celou řadu proměnných, včetně charakteristik pneumatik jako takových, zda jde o přední či zadní, jízdních vlastností samotného stroje, jeho nastavení vzhledem k předpokládanému zatížení… A tak dále, a tak dále...
Na druhou stranu jisté „upouštění“ tlaku speciálně pro jízdu za mokra tak, aby vznikla o něco širší kontaktní plocha, je prý celkem zažitá praxe. A zdánlivě v pořádku - motocyklová pneumatika je na vodě přece jenom choulostivější, než třeba automobilová.
Na druhou stranu tím současně dochází ke změně charakteristik jak vzorku dezénu, tak samozřejmě i drážek. Což žádoucímu rychlému odvodu vody z kontaktní plochy určitě nenahrává. Aquaplaning pak může být na dosah.
Nakonec - chcete-li mít za jízdy obě pneumatiky vždy bezpečně pod kontrolou, můžete sáhnout třeba po některé sadě TMPS pro motorky s bezdrátovým přenosem dat, sledující jejich tlak a teplotu. Vše pomocí čidel nasazených na ventilky místo čepiček. Na trhu jsou však i systémy TMPS nahrazující přímo ventilky.
Zdroj: BESIP, Michelin
Foto: ilustrační
