Autovraky. Alarmující situace nastala nejen v Praze, ale i v desítkách našich měst a obcí. Na jednom místě stojí třeba i několik let, blokují beztak chybějící parkovací místa, hyzdí okolí. Překážejí a vadí všem. Ale nikdo s tím nic neudělá. Vlastně ani pořádně nemůže.
Odtahy vozidel a autovlaků totiž řeší paragraf 19c, novely zákona o pozemních komunikacích, z roku 2015. A ta říká, že vrakem se stává takový vůz, který je - pro technické závady - zjevně nezpůsobilý k provozu. A obnovení způsobilosti by si, podle zákona č. 13/1997 Sb., vyžádalo výměnu, doplnění či opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozu. A právě tato formulace stojí za všemi problémy. Je jasné, že definice vraku musí být jiná.
Tady přichází největší svízel. Závady, opravňující odtah, musí být zjevné na první pohled. Například, je-li auto zcela zdemolované, nejlépe ještě zničené ohněm, nebo z něj zbylo jen beznadějné torzo. Ale jiná zjevná a nijak nezpochybnitelná skutečnost, že auto nemá registrační značky, má propadlou technickou, prázdné gumy, vytřískaná všechna okna, a je v něm navíc třeba i kupa odpadků, není - věřte nevěřte - důvodem pro jeho odtažení.
Vrakem navíc nemůže být ani vozidlo jen přechodně - ano, to je to slovo - technicky nezpůsobilé k provozu. Ale ani auto trvale technicky nezpůsobilé k provozu, má-li SPZ, a není-li jeho trvalá nezpůsobilost patrná. I kdyby se právě v těchto případech chtěli majitelé vozidel skutečně zbavit. A právě proto je, řekněme, odstavili.
Odstavovat autovraky je na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích zakázáno. V praxi to vypadá tak, že silniční správní úřad vyzve majitele takového vozidla, aby jej odstranil. Pokud to ve dvouměsíční lhůtě přesto neudělá, vlastník komunikace vrak odstraní sám, a uhradit náklady bude chtít po posledním známém majiteli. Jenomže jak vlastníka zjistit, když auto už nemá třeba „espézetku“? V tom případě příslušný silniční správní úřad určí, pro účely správního řízení, v němž se rozhodne o odstranění vozidla, neznámému majiteli takzvaného opatrovníka. Tím může být jakákoliv plnoletá osoba s čistým trestním rejstříkem. Jakmile je rozhodnutí o odtažení pravomocné, začíná běžet dvouměsíční lhůta. Když se nic nestane, vrak odstraní. Kdyby to bylo aspoň takhle jednoduché.
Dosud je totiž nutné, zjednodušeně řečeno, nechat celé odstavené auto úplně rozpadnout. Teprve potom by mohlo být odtaženo. Možná se ale blýská na lepší časy. Současné návrhy poslanců Parlamentu ČR ke změně zákona, hovoří o možnosti prohlásit automobil, stojící na ulici, za vhodný k odtažení, pokud se s ním majitel nedostaví na povinnou technickou kontrolu. A to půl roku po jejím vypršení. Jiné počítají jen s třemi měsíci. Pak by následovalo upozornění majitele, že má technickou kontrolou projít. Anebo vozidlo přesunout mimo veřejnou komunikaci. Až poté by následovalo jeho odtažení, dočasné uskladnění, případně dražba nebo sešrotování.
A současně s tím ale vznikají nové, naléhavé otázky. Tak třeba - kdo najde majitele vraku bez poznávací značky? A kdo vlastně smí otevřít vůz a zjistit identifikační číslo? A jak asi bude probíhat dražba? A co když se vrak nevydraží? Kdo jej zlikviduje? Za čí peníze…? Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Jedno je ale jisté. Pokud totiž, za současných legislativních podmínek, vozidlo neodstraní sám majitel, není zatím síly, která by jej z ulice efektivně dostala.
