Neustálé zpřísňování emisních norem v rámci zemí Evropské unie je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Zjednodušeně viděno - čím jich je víc, tím větší komplikace mohou majitelé aut s moderními naftovými očekávat. Opravdu?
Snižování podílu škodlivých emisí, vycházejících ze stále rostoucího počtu spalovacích motorů, je pro budoucnost lidstva pochopitelně velmi důležité. Vše tedy začalo normou EURO 1 v roce 1992, a současnou EURO 6 z roku 2014 to jistě zdaleka nekončí. Jako první tedy přišlo ke slovu jejich omezování propracovanějšími technologickými postupy při výrobě. Tím ovšem došlo k tomu, že modernější motory začaly produkovat částice tak malé, že už je tehdejšími metodami zase nešlo dál eliminovat.
Nastal tak čas třeba pro recirkulaci výfukových plynů v okruzích ERG, a později pro tolik diskutované filtry pevných částic DPF. A to od normy EURO 3, když „pětka,“ platná od září 2010, už znamenala povinné filtry ve všech nových autech. Filtry pevných částic DPF (Diesel Particulate Filter) mají zabraňovat právě oněm velmi jemným prachovým částicím v úniku do ovzduší.
Tím, že je během jízdy zachytávají uvnitř, v jakýchsi keramických vložkách s labyrintem poloprůchodných kanálků. Při vyšších rychlostech se potom filtry regenerují, když je v sobě, za vysokých teplot, přepalují na neškodný popel. Čímž se jejich kapacita nevyhnutelně zaplňuje až k mezním hodnotám.
Z toho ovšem také plyne, že moderním dieselovým motorům s DPF rozhodně nesvědčí třeba časté jízdy po městě. V městském provozu se obnovovat pořádně nestačí. Potřebují na to totiž asi tak 500 až 1 000 kilometrů - samozřejmě podle stylu jízdy. Časté a prudké akcelerace, navíc se studeným motorem, podíl pevných částic jen zvyšují, tentokrát díky nedokonalému spalování.
A filtr se pak musí regenerovat mnohem častěji. Navíc regenerace při rychlostech pod šedesát kilometrů za hodinu nefunguje tak, jak by měla. Ideální by proto byla občasná, asi pětiminutová, jízda po dálnici tak „stodvacítkou.“
Dobrou zprávou však je, že pokud DPF filtry, vyráběné před lety, vydržely u osobních automobilů zhruba 60 tisíc kilometrů, dnes je s nimi možno najet i dvakrát kolik. Navíc se již nemusí, za nemalé peníze, hned celé měnit za nové, ale mnohdy je stačí „pouze“ vyčistit za částky mnohonásobně nižší.
Přitom asi polovina motoristů řeší omezenou účinnost filtrů zejména právě kvůli jejich zanesení na hranici kapacity. Další příčinou potom bývají různé technické závady, třeba u systému EGR ventilů, vstřikovačů, na hadicích sání, a podobně.
