Před jedenašedesáti lety představila společnost Goodyear svítící pneumatiky. Právě koncem padesátých a začátkem šedesátých let dvacátého století, kdy byl svět ještě veselý, plný optimismu, a všechno bylo možné.
Navíc v tu dobu zažívaly Spojené státy až dechbedroucí rozkvět motorismu ve všech podobách. Ekonomika raketově rostla, dovolovala americkým automobilkám všemožně experimentovat, a samotná vozidla se rychle stávala módními doplňky.
Což výrobci samozřejmě rádi podporovali. Pověstnou „třešničku“ na dortu pak tomu všemu měl dodat úžasný nápad od společnosti Goodyear - svítící pneu!
A stalo se. Takže když Goodyear obul do zářivě červených svítících pneumatik kabriolet Dodge Polara, který se s nimi proháněl po Miami, a mezitím zase kupé Chrysler Silver 300 křižovalo Manhattanem sem tam, bylo to něco dosud nevídaného. Chodci jen žasli a řidiči na křižovatkách zapomínali sledovat semafory…
Byly totiž vyrobeny ze syntetické polyuretanové pryže - Neothanu, jak ji její tvůrci, chemik William Larson a jeho kolega Anthony Finelli, pojmenovali. Díky svým vlastnostem ji mohli snadno nalévat do forem a vytvrzovat při teplotě 250 stupňů Fahrenheita, tedy 121° Celsia. Navíc byly výrobně jednodušší, údajně s tvrdostí plastu a pružností pryže, a také „mimořádné odolnosti vůči abrazivnímu opotřebení, vylamování, řezání i trhání.“
A hlavně - neothanové pneumatiky byly průsvitné. Takže marketinkové oddělení Goodyearu prý okamžitě přišlo s nápadem přidávat do směsi nejrůznější barviva s jasnými odstíny - oranžové, modré, zelené, žluté, červené či bílé…
Udělat z nich pak svítící byla vlastně hračka. Do každého ráfku totiž technici namontovali celkem 18 žároviček napájených z baterie vozu, a řidiči jejich rozsvěcování i zhasínání ovládali z panelu u volantu. Zařízení umožňovalo využití pneumatik i jako blinkrů, případně brzdových světel.
Úvodní testy dopadly na výbornou, auta s „neothankami“ jezdila tiše a komfortně. Teoreticky měly odolávat proražení stejně jako běžné pláště, přitom životnost měla být dokonce až násobně delší.
Světelné efekty pak měly přispívat k bezpečnějšímu provozu, především při nočních jízdách a za špatného počasí. Praxe však ukázala tvrdou realitu.
Nový materiál vykazoval zejména na mokrých silnicích jen velmi omezenou přilnavost, pneu už při stokilometrové rychlosti začaly ztrácet stabilitu, a při silném brzdění směs neúnosně měkla. A co víc, během jízdy se dokázaly tak zašpinit, i vzhledem k nečekaně nadměrnému otěru, že svítivost klesala až k nule.
V neposlední řadě se ukázalo, že jejich komerční výroba, včetně ráfků pro žárovky, je přece jen až příliš nákladná… Kromě toho zářící pneumatiky řidiče v noci značně rozptylovaly, a jenom mátly. Po deseti letech vývoje tak původně slibný projekt skončil, aniž by se kdy pneu z neothanu dostaly do prodeje.
Zdroj: Goodyear, The Drive, Jalopy Journal
Foto: Goodyear, Life, Klairmont Kollections
